Letím za frantíky. Prosím ke klukům do D.520.

Kukulo, dnes sa mi ozval OREL_Chirurg, že nakoniec je doma a môže letieť, šiel by za modrých, prispôsobí sa situácii či už ako bomber alebo stíhač, modpack má vyskúšaný na tréningovom serveri.

Super. Uz mu asi nebudem posielat briefing. Instruujete si ho asi sami. Tesim sa

Děkujem všem organizátorům za včerejší akci! I přes četné technické problémy jsem rád že jsme se opět sešli v tak hojném počtu!

Raport z prvního letu 801. sq Seafirů Ib

Náš roj jemuž jsem velel nakonec odstartoval jako poslední ve tříčlenném složení Nik - Judas - Bumbac. Po jednom okruhu nad naší domovskou letadlovkou jsme se seskupili a letěli zhruba kursem 160 směrem k pobřeží, naším cílem bylo volné stíhání nad Oran. Mírně jsme nabírali výšku a šetřili palivo co nejekonomičtějším letovým režimem. Po nějaké době jsem spatřil spoustu dotů na jedenácté hodině o hodně výš, na plný výkon jsme tedy v mírné pravé stoupavé zatáčce začali nabírat výšku. Měl jsem podezření že to jsou rychle se seskupivší Bostony letící na naše lodě, pak mi ale došlo že se jedná spíš o naše Albacore, i vzhledem k tomu že letěli směrem na jih. Skutečně to byli naši doprovázení čtyřmi Seafiry IIc od 807. sq. Chvilku jsme je doprovázeli, poté jsme už spatřili pobřeží s charakteristickým velkým jezerem a tak jsme letěli napřed pročistit terén. V okolí Oran a velkého jezera bylo úplně pusto, záhy Albacore zahájili útok a my je z převýšení kryli. V ten okamžik nám hlásila letka Hurricanů, že naše letadlové lodě byly napadeny, rozhodli jsme se tedy že poletíme od pobřeží kursem na sever a pokusíme se zachytit vracející se nepřátelskou útočnou vlnu. Ve stejnou chvíli se ovšem probudil i nepřítel nad Oran, naše Albacore byly napadeny, a tak začal klasický dogfightový souboj mezi našemi dvěma Seafirovými roji a letkou Dewoitinek, který se postupně přesunul až do nulové výšky. Byl jsem svědkem sestřelu jedné z Dewoitinek Seafirem z 807. sq, Bumbac z našeho roje také sestřelil jednu, po chvíli jsem zapálil těsně nad zemí v krátkém manévrovém souboji i já jednoho francouze, který zřejmě nestačil vyskočit. Bumbac byl sám zasažen, s čadícím strojem se pokusil o návrat k našim lodím, ale těsně u pobřeží byl doražen nějakým dvoumotorovým strojem, zřejmě Bostonem, a tak po přistání na vodu přišel vhod nafukovací člun. Po Judasovi se také slehla zem. Sám jsem se dostal do reje s jinými Bostony, které zřejmě buď zrovna odstartovaly, nebo se naopak vraceli domů. Byl jsem ve velké výšce v oblasti Oran a velkého jezere, pod sebou jsem viděl letku zhruba šesti až osmi Bostonů, které letěli v kruhu a které si i sami na mě pokusili vystřelit. Ač jsem měl výhodnou pozici pro rychlý útok z převýšení, neměl jsem úplně chuť se do takového kousku pouštět, protože se mi to celé trochu sekalo zřejmě k velké hustotě provozu letadel a flaků. Navíc jsem si všiml nově se vylíhnuvších Dewoitinek, které se za mnou začali sápat. Rozhodl jsem se stáhnout se nad moře kursem 330, s tím že si nastoupám a zároveň se mi to tolik nebude trhat a budu se moci pustit s větší kuráži do souboje. Můj plán skutečně vyšel, za chvíli jsem už tahal jednu Dewoitanku pěkně za sebou mimo flak, a stočil jsem střemhlav za ní. Ta obrátila kursem na své pobřeží a trochu vytratila výšku, letěla dál rovně, ale já jí byl stále v patách. Zřejmě netušila že jí stále sleduji, když jsem byl dostatečně blízko, spustil jsem palbu, zřejmě jsem jí zasáhl, ale žádný dým nebyl viděl, přepadla po levém křídle dolů a víc jsem se o ní nezajímal - měla v okolí nejméně dvě kamarádky, navíc mi došly kanony. Rozhodl jsem se vrátit na svou domovskou letadlovou loď, nasadil jsem kurs 310 - 330 a letěl za nosem. Stále jsem měl pocit že někdo letí od pobřeží za mnou, ale věřil jsem že mám převahu energie a moc jsem se tím neznepokojoval, prostě jsem letěl za nosem. Nervózní jsem byl spíš z toho, že moje základna mi pořád nehlásila kurs domů. Když už jsem byl v oblasti, o které jsem tušil že by mohla být zhruba místem odkud jsem vzlétl, něco kolem mě zahučelo - a vzhledem k tomu že to nestřílelo, usoudil jsem že to byl nějaký Seafire, který si mě letěl prohlédnout. Já jsem dál marně hledal svou loď a co deset vteřin žádal o zaměření. Bez odpovědi. Nakonec jsem se rozhodl zorientovat se podle pobřeží, doletěl jsem od moře kursem 270 - 240 k charakteristickému cípu pevniny, od kterého by to měl být kousek. Vzhledem k tomu že ani potom jsem nad otevřeným mořem loď nenašel, požádal jsem kluky z naší letky, aby mi letěli naproti a pokusili se mě za ručičku dovézt domů, vzhledem k tomu že moje vysílačka prostě vypověděla službu a já vůbec netušil kam naše letadlovka odplula. Po dlouhém letu jsem se skutečně setkal u cípu shledal s naším Seafirem a letěli jsme tak spolu směrem domů. Bohužel letadlové lodě byly tak vzdálené a já letěl už tak dlouho, že mi nakonec prostě zhasl motor a já byl nucen sednout na hladinu moře, aniž bych vůbec lodě spatřil. Konec mise jsem tak i já strávil v člunu.

Výsledná bilance 801. sq Seafire Ib:

Nik
1x Dewoitine D-520 sestřelená
1x Dewoitine D-520 pravděpodobně sestřelená

Bumbac
1x Dewoitine D-520 sestřelená

Celkem naše letka sestřelila 2 letadla a 1 sestřelila pravděpodobně. Žádný z našich strojů se nevrátil zpátky na domovskou loď. Ztratili jsme všechny 3 letadla a 2 piloty. 1 pilot nezvěstný a 1 zajatý. 1 zachráněn z moře a dopraven zpátky na domovskou loď.

Ahoj,
tu sú linky na celkové aj individuálne štatistiky pilotov:

Operation Torch

Piloti

Mapa celkovo

Niektoré údaje ale treba pozrieť vo viacerých vláknach štatistík lebo nie sú vždy presné, ale o to nám dúfam ani nikomu nešlo lietať kvôli štatistike a osobnému skóre. V osobných štatistikách sú zahrnuté všetky posledné špeciálky, ktoré pilot letel, pozerajte teda svoje posledné lety podľa dátumu a typu lietadla.

Pripájam eventlog.lst z akcie, pričom na konci súboru máte čísla lodí tak ako boli v .mis súbore:
enentlog_ORAN.lst

Letu zdar.

Ha, tak jsem napsal elaborát a po zběžné kontrole statistik jsem zjistil, že si pamatuji jen něco a to lepší . Musím to upravit a pak to postnu.
OZZY a ALEXI, nemáte nějaké nahrané tracky z akce?

Debriefing z 1. akce 822. perutě Letadlové lodi HMS Furious

Oran 1942

Je 8. listopad roku 1942 palubní hodiny mého stroje ukazují 7 hodin ráno. Z moře se zvedá mlha a vytváří neproniknutelné kouřmo. Jsem rád, že vidím aspoň konec paluby naší lodi HMS Furious. Na palubě je zatím namačkáno 6 letadel Fairey Albacore se čtyřmi 500 lb. Pumami pod křídly.
Stojím jako druhý na pravé části paluby za velitelem perutě Martem. Křídla jsem už rozložil a ohřívám motor. V mořském vzduchu se mísí pachy benzínu, potu a levné kolínské. Vlevo stojí Liboch za mnou Matylda, Upír, Batoh a ve výtahu ještě musí čekat Magot, protože na palubě už není místo. Naším cílem je podpora vyloďovacích vojsk v oblasti Oranu.
Konečně dostáváme pokyn ke staru, dávám pokyn k odstranění klínů a pozoruji velitelův stroj, jakmile se pohne, přidávám plyn a rozjíždím se za ním. Po odpoutání hlásím „paluba volná“ je to však zbytečné všech šest strojů odstartovalo jako jeden a rychle se formuje v levé zatáčce nad lodí. Mechanici rychle připraví Magotův stroj ke startu a vzápětí už k nám stoupá a řadí se taky do formace.
V éteru zazní hlášení, že 822. je po startu a nabírá kurs 140
Během letu k pobřeží se nic zvláštního neděje a dosahujeme ho celkem brzy. Po chvilce někdo z naší skupiny zpozoruje silnici pravděpodobně směřující k Oranu a také obrané pozice nepřítele. Mart vydává rozkaz k útoku. Formace se rozdělí a každý si vybírá cíl k útoku. Skláním nos letounu a přiškrtím plyn, v mém zaměřovači roste jedna z mnohých obraných pozic nepřítele. Trasírky střel všech barev létají kolem mého stroje a tak si říkám, že je čas vypadnout tisknu odhoz bomb a vybírám dive v mírné levé zatáčce. Ohlížím se přes rameno a sleduji výsledek bombardování. Pozoruji tři velké exploze a následně bojiště zakrývá hustý kouř. Odhoz ostatních letadel je dílem okamžiku a tak ustupujeme směrem k pobřeží. Během této akce jsme přišli o jeden stroj pilotovaný Upírem. Ve čtyřčlenné skupince se vracíme zpět k lodím kursem 330 ve složení Mart, Vont, Liboch a Matylda. Batoh s Magotem se trochu opožďují a ztrácí s námi kontakt. Chvilku po té Libochovi začíná vypovídat službu jeho poškozený motor a je nucen sednout na vodu, to se k nám už připojuje Batoh, Magot je stále nezvěstný.
Po nekonečném bloudění nad mořem a slepém následování nesmyslných kursů objevujeme samostatně plující letadlovou loď, kterou kryje jeden seahurricane asi Tclaw. V tu dobu se k nám dostává zprava, že jedna z našich lodí byla potopena nejspíš HMS Biter. Vyhodnotili jsme, že jsme u zásobovací letadlové lodi a tak jsme pokračovali v odesílání žádostí o zaslání kursu k HMS Furious. Po mnohaminutovém bloudění a opětovném následování přijatých hlášení konečně nalézáme naši loď. Rozbíhá se kolotoč okruhů a přistání, já sám jsem dvakrát dlouhý a jednou moc rychlý. Proklínám smůlu, že v tréninku jsem sedl na první dobrou a jdu znovu na okruh. Rovnám, na finále. Vyklesávám a řídím se podle kouřů, podrovnávám, už je to dobré, už vidím antény a najednou je tma….

Výsledky první mise:
Mart – přistál
Matylda – přistál
Batoh – přistál
Vont – KIA – havárie při přistání
Liboch – MIA – nouzově přistál na moři
Magot – MIA – přistál na pobřeží, pravděpodobně zajat
Upír – KIA – sestřelen flakem


Nároky doplní každý sám.
Vont – viděl jsem po zásahu hořet obrané pozice nepřítele pravděpodobně jen budovy možná nějaká technika.

Debriefing z druhého náletu přenechám Martovi

TozziFan napísal: ↑So Dec 30, 2017 2:29 pm Ha, tak jsem napsal elaborát a po zběžné kontrole statistik jsem zjistil, že si pamatuji jen něco a to lepší . Musím to upravit a pak to postnu.
OZZY a ALEXI, nemáte nějaké nahrané tracky z akce?

To jsi měl Tozzi poslat originál tak jak jsi to cítil po akci

Děkuji všem autorům za parádní a nevšední zážitek, já si to moc užil. Super akce díky kluci