VTIPY spol. s r. o.

[veikso]

Nejlepší jsou židovské...

Móric jede na důležitou obchodní schůzku na Golders Green. Je krize, obchody moc nejdou, ta schůzka je hodně důležitá. Móric ale nemůže najít místo k parkování. A ta veledůležitá schůzka se blíží! Móric jezdí semo tamo, projel už i blízké okolí, všude plno. Ta schůzka přitom, upřímně řečeno, je téměř existenční! Móric projezdil i vzdálenější okolí. Marně. Klíčová schůzka v jeho podnikatelské kariéře - a on ji snad prošvihne! Obrátí se k poslední instanci.
"Panebože," přestane na chvíli sledovat dopravní situaci a loupne očima k nebesům, "najdeš-li mi do pěti minut místo k parkování, stane se ze mně někdo jiný. Nový. Lepší! S hraním bude konec. Jíst se bude jenom kóšer. Žádné šikse! Do templu se chodit bude! Každý šábes se bude držet!"
Vtom - jedno auto se odlepilo od chodníku. Móric bleskově zaparkoval, vyskočil z auta, a když zamykal, krátce pohlédl k nebesům:
"Panebože, nebudu tě dále zdržovat. Žádné parkování mi už hledat nemusíš, já už jsem si jedno místečko našel."

[Robo.]

Tento je mimoriadne krasny.

[Magot]

[Magot]

jo a ještě amišův ráj ..

[veikso]

[Luky]

Jednoho deštivého dne se v malém přímořském městečku v Řecku, v krajině postižené finanční krizí, objeví německy turista. Přijde do malého hotelu a požádá hoteliéra, aby mu ukázal pokoje, že by se možná na pár dní ubytoval.
Hoteliér požádá o kauci 100 euro a dá mu klíče od pokojů.
A pak to začne:
1. Jakmile turista zmizí na schodech, hoteliér vezme 100 euro a utíká k sousedovi-řezníkovi, aby zaplatil dluh za maso.
2. Řezník vezme 100 euro a utíká na druhý konec městečka k farmářovi, aby zaplatil dluh za dobytek .
3. Farmář utíká na místní družstvo, aby zaplatil dluh za krmivo a nájem malého pole.
4. Předseda družstva vezme 100 euro a jde do hospody zaplatit sekeru.
5. Hospodský zaplatí hned 100 euro prostitutce, která mu do té doby dávala na dluh.
6. Prostitutka vezme bankovku a jde zaplatit 100 euro za hotel, do kterého si vodila zákazníky.
7. Hoteliér vezme 100 euro, položí je na pult a hle v ten moment schází ze schodů německý turista se slovy, že se mu pokoje nelíbí, sebere 100 euro a odchází.

== nikdo nic nevyrobil
== nikdo nic nevydělal
== všichni účastníci mají zaplacené dluhy a s velkým optimismem se dívají do budoucnosti..

[Indy]

Len chudak hotelier je stale v strate 100 eur.

[Algy]

Našiel som na jednom fóre...

Dnešní odpolední spoj do Březí, Podskalí zpestřila úsměvná situace, o níž určitě minimálně jeden z cestujících nebude nikdy nikde vyprávět. big_smile Ovšem já nejsem tím cestujícím, takže: big_smile
V zastávce Picassova na mě čekali dva lidé. Dívka něco přes dvacet, šatečky, botky na jehlách, obtěžkána miliardou papírových taštiček z butiků a za ní naprosto běžnej týpek kolem třiceti. Po otevření dveří se slečna dala do pohybu. Klapity, klapity, klapity, klap. Podpatky se rozezvučily a mně bylo hned jasný, že u nákupů nějakej ten svařáček padnul. big_smile Slečna nebyla nijak zvlášť zduněná, jen tak lehoulince stříklá. Ale bylo mi jasný, že nemůže jet nikam jinam, než do Křenice. big_smile Nastoupila do autobusu a chytila se klandru u pokladny.
"Křenice?" ptám se už zcela automaticky, ještě než slečna stačila cokoliv říct.
"Jak to víte?" vykulila na mě oči.
"Ále, jen mě to tak napadlo," směju se pod vousy a klofu lístek do kasy.
V tu chvíli slečna spustila obvyklé ponákupní divadlo, který jsem kdysi interně nazval "Chobotnice". V jedný ruce telefon, v druhý pět tašek, ve třetí tašek sedm, čtvrtou se drží klandru a pátou rukou šátrá v kabelce a loví peněženku (kdo viděl průměrnou ženu na cestě z nákupu, dá mi za pravdu, že to fakt možný je). big_smile Chapadla se jí ovšem ve finální části představení lehce zamotala, což mělo za následek pád peněženky a následný zvuk kutálejících se mincí.
"...prdele," procedila sotva slyšitelně mezi zuby, poskládala tašky na palubku a ohnula se pro peněženku. Zmáčknuté bříško udělalo své a autobusem se rozezněl charakteristický zvuk protočení pohonné jednotky obstarožního Zetoru. Dívka byla v mžiku zpátky ve vzpřímené poloze, vyděšeně na mě koukala a do tváří jí proudila krev.
"Uáááá!", zaklel týpek, jehož obličej se v tu chvíli nacházel jen asi třicet centimetrů od epicentra výbuchu, udělal krok zpět a otevřenou dlaní rozháněl vzduch před nosem. Během sekundy tento obláček radosti překonal sklo kabiny a i já dostal zásah. I když, neinhaloval jsem naštestí narozdíl od týpka přímo ze slečnina výfuku.
"Wow! Tak to je hooodně slušný," pokyvuji uznale hlavou a otevírám okénko.
"Ježíš, já se strašně moc omlouvám, to nějak samo," úplně rudá dívka se střídavě otáčí na mě a na týpka.
"To se stane," uklidňuju ji.
"Ježíš, to je trapas," klopí zraky.
"Trapas je spíš to, že to umíte líp než já. A to jsem si myslel, že jsem v tom fakt dobrej," mrkám potajmu na zubícího se týpka.
"Cože?" kouká na mě nešťastně.
"Má recht," ozval se týpek, "prej smích jednorožce. To určitě. Tohle by nedal ani medvěd."
Vyprsknul jsem. Holka taky. Ve tváři už vlastně fialová v rychlosti posbírala tašky, vyškubla jízdenku a klapity, klapity, klap... metelila úplně dozadu, kde se schovala za opěradlo, aby ji nikdo neviděl. Vyzubenej týpek si odpípnul lítačku, mrknul na mě a uvelebil se za kabinou. Fajn. DYCKY BŽVEČEČ. big_smile
Slečna v tom fofru samozřejmě nechala v mističce drobný nazpět a mince ze země taky neposbírala. Takže po návratu na Depo jsem si vyzobal krásných dvaasedmdesát korun prdného. big_smile
Přeju hezký a voňavý večer.

[Luky]

Kašel s rýmou
Roušky vyšívané
Ale chřipka to není jasný Pane

[Luky]

Prvý školský deň na americkej strednej škole predstavuje učiteľka nového žiaka, Sakiro Suzuki z Japonska. Hodina začína a učiteľka sa pýta:
"Uvidíme, kto ovláda kultúrnu históriu Ameriky. Kto povedal:" Dajte mi slobodu alebo ma zabite? ""
Hrobové ticho v triede, len Suzuki zdvihne ruku: "Patrick Henry, 1775, vo Philadelphii."
"Výborne Suzuki, a kto povedal:" Štát je národ a národ nesmie zhynúť? "
Suzuki sa postaví: "Abraham Lincoln, 1863, vo Washingtone."
Učiteľka sa pozrie na žiakov a vraví: "Hanbím sa za vás, Suzuki je Japonec a pozná americkú históriu lepšie než vy!" Zozadu sa ozve tichý hlas: "Pobozkaj mi riť, zasraný Japončík!"
"Kto to povedal?" Zvolá učiteľka.
Suzuki zdvihne ruku a bez vyzvania odpovedá: "Generál McArthur, 1942 v Guadalcanale a Lee Iacocca, 1982, pri valnom zhromaždení firmy Chrysler." "
Trieda je úplne ticho, len zozadu sa ozve: "Je mi z toho na zvracanie!"
Učiteľka kričí: "Kto to bol!"
Suzuki odpovedá okamžite: "George Bush senior japonskému premiérovi Tanakovi v priebehu obeda, Tokio, 1991."
Jeden zo študentov sa postaví a otrávene povie: "Môžeš mi vyfajčiť!"
Učiteľka hystericky: "A dosť! Kto to bol teraz?"
Suzuki bez mihnutia oka prehlási: "Bill Clinton Monike Levinskej, 1997, vo Washingtone, Oválna pracovňa Bieleho domu."
Ďalší zo študentov sa postaví a zareve: "Suzuki je hromada sračiek!"
A Suzuki opäť pokojne: "Valentino Rossi pri Veľkej cene motocyklov v Brazilii, 2002."
Trieda prepadne hystérii, učiteľka upadá do bezvedomia, dvere sa otvoria a vojde riaditeľka: "Kurva, taký bordel som ešte nevidela !!"
Suzuki: "Zuzana Čaputová premiérovi Matovičovi po vyhlásení nových opatrení, Bratislava, október 2020."