Tanec nad Port Moresby

[batoh]

Létat ve formaci zatím neumím, volnější výskyt poblíž ní zvládám lépe..
Hodnoty do zaměřovače zadávám v předstihu. Saldy nás perfektně navede na cíl, jdeme do šňůry, klesnu na 5000 metrů, level stabilizer, pumovnice otevřena, 162 uzlů IAS, 400 km/h TAS, spuštěn automatický odhoz, korekce kříže, 3x 250 kg odhozeno, pozoruji zásahy na pobřeží u jižního přístaviště a mažu z modrého pekla do zeleného.
První kobru s písmenem "U" několikrát vymávám potlačením. Tato kobra mi při posledním útoku zabije zadního střelce. Snažím se dostoupat k Saldymu a další dosud přežívající Betty "01", aby střelci spojili síly.
Pak se objeví druhá kobra "E" a zasahuje mi levé křídlo i motor. Pokouším se utéct z lopaty, znovu a naposled potlačím, a tak na tu lopatu posadím sebe i Ericha.
Děkuji organizátorům a všem účastníkům. Další nádherná akce s příležitostí mnoha tréninků a dobrodružství. Mapa Green Hell stojí za to.
Track z náletu: https://uloz.to/file/l67UdiTNdCDW/quick0030-kopie-ntrk

[Algy]

2.chutai mala hotovosť a doobeda sa pečieme v kabínach našich stíhačiek...Pozerám na hodinky, zachvíľu by aj svačinka mohla byť, keď zrazu krik a poplach...Američania letia... Okamžite nahadzujem a štartujem Toci a Luky sú mi v pätách. Stúpam na rieku severne od letiska podľa pokynov velenia a v krúžení naberáme výšku. Pod nami sa zhromažďujú ďalšie Zerá. Vo výške cca 3000 metrov mierim zo svojím rojom nad more ponad Bunu a náhle vidím dole streľbu. Hlásim nepriateľa a padám dole. Meditým sa však už jedno Zero z nižšieho poschodia zavesí na P-40 ku a strieľa. Američan točí ostro doprava, dáva mi možnosť tak strieľam deflekčne, okamžite však stúpam hore, aby som sa nezrazil zo Zerom. Potom už len vidím stĺp dymu nad miestom dopadu Curtissa.
Opäť stúpame nad Bunu a po chvíli znova vidím streľbu na letisku. Tentoraz pozorujem nepriateľa ako prvý a padám na chvost ďalšieho Curtissa P-40. Strieľam krátkymi dávkami, Američan sa krúti ako had a uniká nad more na juh. Náhle Luky za nmou kričí, že niekto na neho strieľa. Okamžite nechávam protivníka tak a stúpam vľavo hore. Podo mnou prefrčí Zero s ďalšou P-40 na chvoste. Okamžite klesám a strieľam. Američan púšťa Zeroi a zachraňuje sám seba. Mieri na juh a prelieta pobrežie. Krúti sa a kľučkuje, ja ho medzitým masírujem guľometmi a s kanónmi čakám na kratšiu vzdialenosť. Konečne som za ním a kanónová dávka ho zasahuje. Zdá sa mi, akoby spravil kotrmelec a okamžite mizne dole. Zem bola možno 100 metrov pod nami, takže nemal šancu prežiť.
Vraciame sa v poriadku všetci do Buny a dávame si svačinu pred náletom.

Nad Port Moresby štartujeme v tom istom zložení. Po stretnutí s bombardérmi máme problém zo spojením, pretože nám s Lukym už zvoní v ušiach. Tocimu to nevadí a ďalej nadáva, že sa na to mohol vysrať, a že červení sa na to aj tak vykašlali a vyskákali, lebo ich nebavilo 16 hodín čakať, a že ktorý Kukulo to vymyslel a tak...
Nad prístavom ide už do tuhého. Sme na pravej strane Bettýn a pred nami a vyššie sa sunú dva kontakty k zväzu. Toci sa neúspešne pokúša zasiahnuť zospodu ale to už uháňame k bombardérom. Masaker ako sa patrí. Vešiam sa za Cobru, nemôžem však naplno strieľať pretože hneď pred ňou je Betty. Osolím ju guľometmi a sledujem ako klesá dole. Nejdem za ňou a stúpam hore. Ďalšia Cobra útočí. Strieľam zdiaľky, Cobra neprestáva útočiť a zapaľuje Betty ľavý motor. Dole podo mnou útočí ďalšia Cobra, za ňou tri Zerá. Cobra striaľa do poslednej chvíle a vzápätí aj s bombardérom miznú v oslepujúcom záblesku. Vidím Zerá klesať k ďalšiemu Američanovi, ja stúpam a snažím sa dohnať ostatné bombardéry mieriace k horám. Som však žalostne ďaleko a len sa môžem pozerať, akoz oblohy padajú ďalšie dve alebo tri Betty. Posledný Američan sa po útoku odkláňa doprava a točí rovno pred môj čumák. Zdá sa, že sa mu motor pretáča len pomaly, napriek tomu však do neho nasypem zblízka všetko čo môžem a P-40 prepadá do nekontrolovaného pádu.
Nad horami doháňam posledný bombardér a z ďalšími troma Zerami ho eskortujem nad Bunu, odkiaľ mierime nad Lae, kde úspešne pristávame.

2.chutai sa vrátila v poriadku, Toci a Luky nárokujú po jednej Cobre P-39, ja jednu P-40.

[311_Vont]

Na tu situaci si Algy dobře pamatuji, to byla s největší pravděpodobností má Bettyna a tak ti Algy a nejen tobě, děkuji za tak srdnatou obranu bylo to opravdu epické. Já si to 100% užil a jsem rád, že jsem se toho mohl zúčastnit takové akce. Ještě jednou všem účastněným děkuji a především všem tvůrcům. Jen doufám že se sejdeme u podobných akcí i v budoucnu.

Svůj report jsem už odeslal na forum SVK a ORLŮ pokud chcete klidně ho sem zkopíruji. Chtěl jsem jen říct, že po takových akcích je skvělé pročítat zážitky ostatních pilotů a úplně nejlepší je skládat ty střípky dohromady navíc když zapadají do běhu událostí. To mě fakt nejvíc baví.



Tady je k dispozici report pilota, letícího z 3. pozice ve 2. Chutai 4. Bomber Kokutai G4M1 mod.11 Rikko, Vunakanau - Rabaul

Složení 2. Chutai:

velitel - Saldy
Batoh
311_Vont
57thMH_Edison

8:00 kontrola letadla a funkčnost všech systémů zdá se, že je vše ok tak nahazuji jeden po druhém oba motory a roluji na start, kde už čeká Edie. Řadím se na pozici č.3 za Saldyho. Batoh je na místě a Edie se řadí na pozici 4.

čekáme na start naplánovaný na 20:10 vlivem nejspíše špatné komunikace startuje 1.Chutaj ve složení AnpeJIb, Arantir, VitTulRus proti nám předčasně.

8:10 zapínám stopky a startujeme. Všichni jsme po startu a nabíráme kurz 180 stoupáme pomalu do 5000m 1.Chutai se řadí nalevo od nás. Musím je pochválit za to, že letí jako "na provázku". Cestou k cíli se nic zvláštního neděje, až na jeden okamžik, kdy jsme byli nuceni měnit kurz a ruští kolegové to nepostřehli včas a ukázkově projeli naší formací. Naštěstí jsme se srážkám dokázali vyhnout a dál už vše běželo jako na drátkách. Někdy kolem 10.hod se setkáváme s naším doprovodem, který nás hlídá až nad Port Moresby na který se chystáme zaútočit od jihu v kurzu 051. Zhruba kolem 11:10 +/- (tady ten čas spíše odhaduji neměl jsem čas to sledovat) jsme na bombrunu a zadávám poslední parametry do zaměřovače otevírám pumovnici a zaměřuji cíl.
Těsně před shozem je naše skupina napadena nepřátelskými stíhači. Všude kolem je najednou živo, trasírky létají všude kolem. Slyším i nějaké zásahy vzadu v trupu, střelci střílí děj nabírá spád, vše běží hrozně rychle. Provádím mírnou korekci a vybírám si za cíl jižní doky, držím, držím. Už jen pár sekund, odpočítávám tři, dva, jedna... bomby letí vzduchem a už není síla, která by je mohla zastavit. První dvě bomby po několika vteřinách dopadají na začátek cílového prostoru, třetí padá přímo do uprostřed stojícího skladiště a rozpoutává tam inferno.

Vracím se k řízení stroj reaguje dobře, nabíráme nový kurz 045 vtom jsem znovu napadený nejspíše dvěma stíhači vidím za sebou Airacobru je hrozně blízko, vidím všechny detaily, střelec už nestřílí asi už nemá munici, možná je mrtvý. Dorážejí na mě další a další letadla, nějaké zero mě zoufale brání ale Betyna už dostala příliš mnoho zásahů letadlu těžkne řízení dostávám zásah a silně krvácím, snažím se odpoutat k zemi. Teď si uvědomuji že mi hoří levá nádrž a klesají otáčky na levém motoru. Potlačuji ještě víc. Povedlo se mi strhnout na chvíli požár. Vyrovnávám stroj a opět se ozve střelba dostávám nové zásahy, Hoří mi pravý motor a levá nádrž opět vzplála. Vidím už jen temně rudě, pořád krvácím a hlásím Saldymu že jsem ztracen. Saldy mi povoluje opustit letoun, to ale odmítám po vzoru kodexu Bušidó s vypětím všech sil otáčím na nejbližší letiště. Téměř už nevidím, motory zhasly už dohořelo palivo, trimuji klouzavý let, pak ztrácím vědomí. Přepínám se na bombometčíka už nemohu řídit stroj sleduji jen kam dopadnu. Císaři Hirohitovi sláva, sláva, sláva, podařilo se mi trefit runway a část pojížděčky odcházím šťasten.......


Doufám že vás to trochu pobavilo a za mírné nepřesnosti se omlouvám.

[Kukulo]

Sedim s natiahnutymi nohami na palmovom pni. Palmu zotal Marauder ktory havaroval po presnej Sakaiovej davke na nasom letisku.
Vyfukujem oblaky dymu z americkej Lucky Strike co pri havarii bombardera vyleteli von a nezhoreli. Jeden z nasich muzov pobehuje k dielnam a naspat k nadriadenemu. Kastovy system je v namotnictve hlboko zakoreneny. Bude takto behat este asi velmi dlho.
Alebo mozno aj nie, lebo niekto reve ze Salamaua hlasi skupiny americkych strojov smerujucich k nam. Bezime k Reisenom. Minam dalsieho pilota ktory uplatnuje telesne tresty a mlati ineho podriadeneho pilota bambusovou palicou po chrbte aby ho prestali boliet zuby do ktorych dostal ranu ked porazil toho nadriadeneho pilota pri sachu. Nevidana drzost. Hotovost z konca drahy sa zenie do vzduchu.

Roztacam motor zahriaty po motorovej skuske. Vyfuky vyblafnu oblaky, motor naskakuje a oblaky prud od vrtule okamzite sfukne prec. Vzlet je kratky. Nasleduje ma Indy-san ale pri prelete mrakom ma straca. Narozdiel od nas ostatnych nikdy v mraku nevidel. Okolo kruzia ostatne shotai ale nedari sa mi najst svoju. A potom sa vsetci vyparili. Curtissy a Belly boli hlasene nad Lae. Po nemalej chvily stupania a kruzenia v 4000m, kedy som uz mal obavy ze nalet skoncil, sa zacali mihat cervene stopovacie strely dolu podomnou pozdlz nasej drahy. Odvaha sa tym americkym pilotom neda upriet. Udriet na Lae kde je vykvet japonskeho namornictva sa proste nemoze vyplatit. Na podradnych strojoch sa znova pokusaju nieco znicit. Otacam Reisena na hlavu a padam dolu za dva zelene stroje. Tocia lavu zatacku nad zemou. Jeden je vlavo, druhy vpravo. Instinktivne si vyberiem praveho, lebo ten lavy musi vkrutit dlhsiu zatacku ak chce kolegu chranit ako ten ktoreho som si vybral. Reisen V-124 a modrym pasom na trupe s nabranou rychlostou skracuje medzi nami vzdialenost. Este raz skontrolujem to ho laveho ci si ma vsimol. Pravy je predo mnou, stlacam spust a Bell zmizne pod vybuchmi granatov. Ked sa hmla po zasahoch rozplynie, zbadam trosky americkeho stroja padajuceho bez chvostu a kridla. Sibnem pohladom na Lae ale nic sa nedeje. Severozapadne odtial prebieha suboj nevidim to sice ale smerujem tam a neustale sa tocim a davam pozor na svoj chvost. Prichadza povel ukoncit akciu a od mora makko sadnem spat v Lae. V rychlosti si vsimam dva Reiseny a jednu Rikko zhorene. Tak predsa sa im nieco podarilo. Ale draho. Len nasa shotai si narokuje troch americanov a nemame ziadne straty.

Na oslavu nie je cas, lebo planovany uder bombarderov z Rabaulu sa blizi. Nez vzlietneme sa vsak najde cas na poriadnue neprijemnu sprchu od nadriadeneho pretoze som zodpovedny za to ze Indy-san nevidi v mraku. Za trest mam tyzden s pozemnou hotovostou zahrabavat kratery na drahe a ked ziadne nebudu, mam si ich najskor vykopat. Po prezbrojeni a dotankovani stupame smer Buna. Krcovito sa drzim Sasai-Hoper-sana a nespustam oci z Indy-sana. Nasu shotai uzatvara Colonel-san. Let vo formacii s elitnymi pilotmi japonskeho namornictva na najlepsom palubnom stroji sveta vo mne vzbudzuje hrdost. Bombardery po 45 minutach letu preberame nad Bunou. Dnes ich je malo. Rovnako aj nam chybaju piloti, ale na to samozrejme nemyslime. S Indy-sanom prelietame niekolkokrat popri bombarderoch. Chceme ich pozdravit a povzbudit na ich odvaznej misii. Pri jednom tesnom prelete vidim pilota bombardera ako splasene gestikuluje, ukazuje prstom na Indy-sana a potom si poklepe po hlave. Do gestikulacie sa zapaja aj druhy pilot a Rikko zacina nebezpecne plavat hore-dolu ako evidentne doslo k hadke. Takto ich asi nepovzbudime a uz k nim tak blizko nelietam. Indy-san ano a tak sa tu a tam nejaky bombarder rozkolise.

Prelietame pobrezie a ostany let je nad morom. Rikko zmenia este niekolkokrat kurz a uz nalietavaju na Port Moresby.Letime v hladine 6000m vlavo od bombarderov. Ocakavame utok a ten prichadza. Spustame sa na padavsie stihacky Bell, medzitym o par okamihov stracam Indy-sana z dohladu a je jasne ze z kopania sa mesiac nevyvlecem. Vidim dymiace Rikko a utociace Belly aj Curtissy. Za jeden Bell sa snazim priblizit a on k bombarderu a ma stuhu sedeho dymu za sebou. Pokusam sa umiestnit davku na trup ale Bell nie je kriticky zasiahnuty a odputava sa dolu, nemozem ho naslesledovat. Uz aj tak som na urovni niektorych bombarderov. Vidim Curtiss utocit na Rikko. Zasahuje nas bombarder ale aj Curtiss dostava zasahy. Taha za sebou husty cierny dym pozorujem stojaci motor (ale v HSFX to tak nemusi byt) a s hnevom sa rozhodujem ci americana rozstrielam alebo ho poskodeneho necham a budem pokracovat s bombardermi. Curtiss vsak pozbiera sily, vzoprie sa a cervene strely opat letia k bombarderu. Dostavam ho na deflekcnu strelbu, mizne mi pod zameriavacom, nemal by som ho minut. Zasahy nepozorujem ale ked sa obzriem letia vzduchom trosky a medzi nimi kridlo s nepriatelskym znakom. Tak predsa je tento nepriatel vyradeny definitivne z boja. Pohlad dookola je neradostny. Viacere Rikko maju dymiace motory, tu a tam je strelba, som za nasimi bombardermi, pozorujem americke stihacky a snazim sa im priblizit. Vsimam si jedneho Curtissa. Aj on si ma vsima. Nepriatel na mna vystrelil. snazil som sa mu unut pod nos ale marne a niekolko striel si ma naslo. Uhybam prudko, ovladanie funguje, nie som zraneny a nevidim unikat palivo a vidim ineho Reisena ako odhana protivnika. Som uz daleko od bombarderov a pod nimi. Ostro tocim a dostavam Curtiss pred seba. Opat deflekcne palim a zasahujem. American pusta palivo, preklapa sa a chce uniknut pod ochranu dzungle. Mam slusnu moznost znicit tento Curtiss. Zlomok sekundy sa rozhodujem ci stupat smerom k bombarderom, ktorych je vacsina uz poskodena alebo znicena... Alebo nasledovat americana dolu a byt dostatocne agresivny a v boji uspriet. Vyberam si druhu moznost a vrham sa do hlbky za Curtissom. Reisen sa zacne triast ako narasta rychlost. Tuhnu mu riadiace plochy, musim vyrovnat. Sledujem americana s bielou palivovou vleckou. Znova sklopim nos a sledujem ze protivnik leti kurzom 305 cize od Porrt Moresby. Je poskodeny a musi zatocit ak sa chce vratit naproti tomu ja sa priblizujem k Lae...

Tu si dovolim malu odbocku.... normalne mi vtedy pred ocami behal Sakaiov pribeh Zo Zier nad Pacifikom, ako nahanal Kobru a vedel ze musi zatocit. Mal som tu knihu pred ocami otvorenu. Vsetko klapalo perfektne... Bol som pokojny. Poskodeny american, ja za nim, odhodlany, agresivny, dalsie Zero nedaleko mna. P-40 preletela nejaky konciar a sinula si to do lava do udolia....

Curtiss preletel nejaky mensi vrch pohoria Oven Stanley Range a chcel unikat vlavo odo mna nejakou dolinou. Prelietam konciar pomerne nizko, v zlomku sekunde ma napada... ze pozor, moze tam byt... ale na tejto mape som ho nevidel... a bol tam... Reisen zmizol vo vybuchu... OLEGOLES...


Ako historici zistili, P-39D1 ktorej uletel trup a kridlo v prvej misii bol Veikso. Lietadla na ktore som padol neboli dve ale tri. Tretieho som vsak nevidel. Kto sedel v cmudiacej Kobre na ktoru som strielal v druhom lete, neviem, poskodenie nie je v zaznamoch. P-40 so stuhou cierneho dymu paliaca na Betty bol RanniSokol. Potvrdzuje to jeho report. No a P-40 ktoru som poskodil a viedla ma az k tomu osudnemu vrchu bol pravdepodobne Judas, ktory ma chvilku predtym poskodil a log ma prisudil jemu ako zostrel...

[Luky]

Kamaráti ma zavolali na nejakú tancovačku v nejekej divnej dedine jakú ani v trnavskem okrese nepoznám. Že v sobotu večer. Tak som sa okúpal a sadám k nim do auta že ma tam zvezú. Miesto do kultúrakú ma priviezli na nejaké letisko a že si zalítáme na nulách proti nejakým 39 a 40-kam /som myslel mohli aj mladšé vybrat /. Zdalo sa mi to dzivné lítat na nejakých číslaách ale nakonec sa z ních vykluli letadlá. Bol som síce nasraný že jakože žádné baby, tak mi slúbili že potom pójdeme odprevadzit nejaké Betky ale najprf sa zahráme na skovávačku s tymi štyricátničkámi. Aj ma učili poznávat hodziny jakože na trecej hodzine šéstej... a tak . Ale šak já poznám hodziny.
Potom si ze mna robili srandu že na mojem letadle je červený pás a že ostatný majú modrý, ale šecko bolo naopak. To ony mali červené pasy a já modrý.
Ked zme konečne vyleceli spolu z Algy-motom a Toci-sakajom /néchápem načo to tak komplikuvali šak já ich poznám je to Algy a Toci/ držal som sa Tociho jak repíč aby som sa nestracíl. Najprv sme nikeho nemohli nájst až konečne po sklesání nad letisko sme jedného vidzeli ale teho už zahompasuvalo nejaké inačé zero /po našem nula/ tak zme sa odpútali . Potom sme našli dalšú 40-ku a tú išó zahompasuvat Algy . Já som ho skúšal predbehnút ked mi toci kríčí že mám brejknút lebo ma naháná nejaká 40-tnička kerá scela zahompasuvat mna. Nevím čo je brejknút, ale aby ma tá stará baba nechycila tak som začal klučkuvat až kym mi nepovedali že som čístý /ccc.. šak je sobota ...som sa kúpál néé/. Ked sa Algymu podarilo jedného zahompasuvat išli zme sadnút, dotankuvali zme a išli na stretnucí s tými Betkámi ale to už je inačí príbeh.......pokračuvání nabudúce.

[veikso]

Ako historici zistili...

Ty Brute.
Kukulo nasliboval Airacobry a pak nám dal letadla se spoustou kulometů puškové ráže a jedním 20 mm kanónkem co dělá jenom dírky. Je to číter.
Stejně jsem nestřílel...

[Algy]

Tracky...

https://imgway.cz/17ev/PM_1.rar


https://imgway.cz/17ew/PM_2.rar

https://imgway.cz/17ex/PM_3.rar

[saldy]

Tam chybí track 134, zrovna tam je ale hlavní bitva.

[Hoper]

viděl jsem záznam od Batoha a chytal se za hlavu... stále přemýšlím, jestli to nějak komentovat nebo ne

a tedy největší klikař jsem byl asi já - to, jak jsem té kobře podržel, to se hodně dlouho nevidí... a to jsme jakou dobu letěli souběžně spolu
jenže já se díval všude možně, jen ne kolmo do stran

[Hoper]

Tam chybí track 134, zrovna tam je ale hlavní bitva.

Batohův záznam na SVK je vlastně celý podstatný útok Bettyn až po tvé dohnání Zerama

batoh napsal:
Track z náletu: http://leteckaposta.cz/835698439

komu nejde sosat z LP, ať to zkusí v IE