Daj si to ešte pred letom radšej lebo potom už budeš len trochu mŕtvy

Poleťák za našu dvojicu s Frantom (OREL_Erichos P-39D-1, OREL_Franta P-40E):
1.časť: Po vzlete sme sa dali dokopy a vyrazili na Lae, niekto sa ešte za nami ťahal a vytrvale svietil, asi chcel mať istotu, že nás nájdu ryžožrúti po mojej výzve zhasol. Na Lae sme zaútočili po rieke od západu, vzal som ľavú stranu letiska, postreloval som 2 Zerá na stojánke, minimálne jedno vybuchlo, čo videl aj Franta, ale log o tom mlčí. Franta to mal na pravej strane sťažené keďže tam boli Zerá čiastočne na krytých stojánkach. Už pri nálete som videl, že nad morom sú nejaké vyššie body, trochu sme ich síce zaskočili, ale hneď po útoku šli po nás. Jedno Zero sa na mňa snažilo zaútočiť, strielalo, unikal som nízko nad vodou na plný plyn, Franta hlásil, že ho asi poškodil a následne ma nechalo, ja som na rýchlosti zdrhal. Bohužiaľ ostatné sa vrhli na Frantu, aj tak sme im celkom dobre unikali, boli sme už nad pevninou keď hlásil, že stále má jedného za sebou (podľa logu to bol Letka_13/Algy) začal som točiť aby som mu pomohol keď to dostal do riadenia a šiel dole, tým pádom som to vyrovnal a mastil domov. Asi v čase 21:55 som pristál na domovskej základni V Port Moresby.

2. časť: Po polhodinovej pauze sme znovu sadali do mašín, zdvihlo nás hlásenie o blížiacích sa bombroch. Hliadkovali sme s Frantom severo-západne od Port Moresby vo výške 18.000-22.000ft. Bohužiaľ hlásenie o prítomnosti nepriateľa nad prístavom sa k nám nedostalo a do boja sme sa zapojili až pri odlete modrej skupiny. Severovýchodne od Port Moresby sme začali stíhať trojicu G4M1 Betty, vpravo od nich už prebiehal boj, nezapájali sme sa a pokračovali k bombrom. Z prava zrazu priletelo Zero ako na prehliadke a zaradilo sa predo mňa, Priblížil som sa ukážkovo zo šiestej hodiny, počkal kým narastie v zameriavači a vyzerá že aj ukážkovo netrafil niečo asi dostal ale vážne zásahy som nevidel, každopádne šiel do zvratu a dole a ja som pokračoval k bombrom, Franta hlásil že je niekde dole za mnou ale nemôže ma doletieť, aspoň teda na čas nemohol brániť svoje bombre. Zaútočil som hneď na zadný bombardér z ľavej zadnej štrvtiny, dostával plné zásahy, po seči som jemne potlačil pod neho aby som ho podletel, čo bola chyba lebo on práve obranne a veľmi tvrdo potlačil tiež, zrážka bola nevyhnutná (podľa logu sme sa vzájomne zavraždili s Batohom). Franta pokračoval ďalej sám a hlásil ťažko poškodenú Betty, ktorá mu ale tiež slušne nasolila a s poškodeným motorom sa ťahal domov, po ceste ho ešte otravovalo nejaké Zero, ale potom ho nechalo keďže mu už stála vrtuľa. Vyskočil na padáku neďaleko letísk v Port Moresby. Podľa logu bola jeho obeť (asi ruský pilot) AnpeJIb.

Všetkým veľká vďaka za akciu, ten počet ma nakoniec príjemne prekvapil, v tomto počte to už má slušnú atmosféru. A hlavne klobúk dole pred bomber pilotmi, že sa na to dali, obdivuhodné. Ja som počas hliadkovania v Aircobre nad Port Moresby už nevydržal, vytrimoval som mašinku a švihal vyliať baky na WC, chvalabohu pekne letela tak ako som ju nechal a mohli sme hliadkovať ďalej

P.S. eventlog.lst zo serveru som poslal Kukulovi kto by chcel vedieť svoje výsledky.

Letu zdar borci a niekdy zase nás dúfam Kukulo nahovorí na ďalšiu vtákovinu

erichos napísal: ↑Ne Nov 15, 2020 12:34 am Poleťák za našu dvojicu s Frantom:
Z prava zrazu priletelo Zero ako na prehliadke a zaradilo sa predo mňa, Priblížil som sa ukážkovo zo šiestej hodiny, počkal kým narastie v zameriavači a vyzerá že aj ukážkovo netrafil niečo asi dostal ale vážne zásahy som nevidel, každopádne šiel do zvratu a dole a ja som pokračoval k bombrom, Franta hlásil že je niekde dole za mnou ale nemôže ma doletieť, aspoň teda na čas nemohol brániť svoje bombre.

Snažil jsem se dohnat zpátky první trojku (v tu chvíli asi už dvojku; jen mi do toho nesedí ten Batoh), když jsem uviděl žluté lasery vlevo od sebe. Šlo to vše nad levé křídlo. Bez zásahů. Takže jsem to stočil - a tím pádem již ztratil šanci enemáka dohnat. Navíc jsem se začal více kroutit, abych viděl lépe za sebe...
Betty jsem doletěl až za průsmykem Kokoda, a to letěl již Saldy sám.

Pohled za mne:

1. část
Po nahlášení spatření nepřátel odstartovala rychle naše hotovost a my začali velice organizovaně v krátkém sledu po nich startovat též. Docela dlouho jsme nikoho neviděli, až když jsme se přiblížili zpět nad letiště, hlásil někdo, že vidí uprostřed dráhy kouř. A chvíli po tom i zahlédl střelbu. Byli jsme již velice neorganizovaně rozprostření po celé obloze , takže někdo z nás již bojoval. Tedy spíše byl pod palbou. Čekal jsem nějaký červený úskok, takže jsem se zbytečně nevrhal hned dolů a hledal přílet hlavní skupiny. Ten se však nekonal, nebo jsem ho neviděl Ještě asi 2x jsem zahlédl červenou střelbu, ale jinak zbytek již byl žlutý. V jednu chvíli jsem jižně od letiště vlevo pod sebou zahlédl, jak Zero solí červeného a tomu jasným plamenem blaflo levé křídlo. Pak jsme dostali hlášku, že ještě někdo útočí na letiště, takže jsem se k němu stahoval. Nějaké letadlo jsem našel, ale bylo to osamocené Zero.
Při pohledu na hodinky jsem si v duchu říkal, že za 20 minut od "teď" nad Bunou nebudeme, ale ještě jsem chvíli nechal naše bojovat (tuším jeden nebo dva souboje probíhali), ale pak jsem je stáhl zpět na základnu. Hlášení bylo hodně optimistické - několik sestřelených enemáků a žádné živé ztráty! Na letišti byla hlášena jedna zničená Betty a jedno Zero. Skvělé!
5 minut na nutné potřeby a šly jsme do vzduchu zas. Tedy jak kdo.
(pokračování příště).

2. část
Když jsem se znovu narodil na letišti, podlomila se mi kola a Zero si sedlo na břicho. Rady, abych se převelel na Salamauu a pak zpět, nepomáhaly. Takže jsem se "definitivně" převelel na Salamauu a našim zavelel start s tím, že mne najdou a vyzvednou nad mým novým letištěm. Našli mne rychle a spolehlivě, jsou to kluci šikovní Utvořili jsme skupinu a musím pochválit všechny Zeristy za ukázkový skupinový let. Saldymu jsem během letu asi 3x hlásil, že "za dvacet minut" budem na místě srazu. Ale saldy je naštěstí kliďák a nikdy mi nevynadal Dle domluvy provedl zpožďovací manévr a nakonec jsme se poměrně snadno a rychle našli. Asi půl hodiny po plánované době Nějak jsem měl za to, že od tohoto bodu bude k cíli už jen chvilka, ale ta chvilka byla ještě docela dlouhá. Zaregistroval jsem ohledně času narážky z ruské strany, snad to najemniky v Betty vydrželi
Saldy hlásil jednotlivé změny kurzů a my koukali, jak i Betty letí v sevřené formaci. Opět musím pochválit piloty Zer, především dva polské příslušníky 200té skupiny, jak udržovali předepsanou formaci a způsob letu.
Občas byli vysláni někteří piloti Zer, aby dohlédli, jestli střelci v Betty nemastí karty místo aby koukali kolem sebe.
Po asi čtyřech změnách kurzu jsme uviděli Betty, jak se řadí do fronty na vydávání cíle.
A chvilku na to byl hlášen i první nepřátelský kontakt. Tuším že Indy z mé skupiny hlásil, že jde krýt zadní Betty, Kuku šel s ním. Colonel se ještě držel se mnou. V souboji jsem nebyl a rychlost jsem nepotřeboval, takže nádrž jsem si syslil ještě stále pod sebou. Poláci byli kus vpravo od nás, Algyho skupina myslím také, takže jsem zůstal na "středu" u první trojky Bettyn. Po chvilce rozhlížení se kolem sebe jsem uviděl, že se k Bětkám žene amík (drobně odbočím - je to zajímavé, ale nejsem si jist identifikací P-39 vs P-40, a to pro celý let...) Viděl asi jen ty, takže jsem se k němu zleva přiblížil a pustil k němu varovnou dávku. Tu asi zaregistroval, protože to překlopil dolů a šel pryč. Já zůstal u Bettyn. Tedy - na dohled od Bettyn. Myslím, že v tuto chvíli byl již Colonel v jiné části bojiště. Poslouchal jsem, jak éterem létají hlášení o bojích, zaregistroval jsem i naše první ztráty Motal jsem se nějak sem a tam a uviděl kus před sebou další červený útok na naše bombardéry. Přidal jsem, dostal stíhačku do zaměřovače a pustil do ní delší dávku ze všech laufů. Amík pustil černý kouř a dekoval se. Já za ním nešel. Způsobené poškození nevím, jestli bylo mají nebo bettyňáckou palbou.
Když jsem mrknul, kde jsou první Betty, byly již ode mne kus daleko. Všichni ostatní kryli zadní část naší bombardovací formace, takže jsem přidal plyn a šel je dohnat. V tu chvíli kolem mne proletěla ta výše zmíněná dávka. Zarazilo mne, že to byly žluté střely. Trochu ve mne hrklo (průstřel nádrže jsem teda nechtěl), ale odvalil a převalil jsem se do boku a pak dolů. Ten druhý manévr asi třeba nebyl a stál nás jednu Betty Protože tím mi enemák uletěl - za dané situace jsem si již netroufl letět slepě rovně a jestli to byla Kobra...
Od Saldyho jsem po nějaké uslyšel, že již letí sám. Žádný jiný dot jsem kolem něj neviděl. Za to však asi tři za mnou. Nejbližší levý nižší bylo Zero, ale nevím, jestli mne vidělo. Ty dva zadní doty, které zatím nebylo možno blíže poznat, mne znervózňovaly. Takže jsem frčel k Saldymu, ale cik cak a s vystrčenou kebulí z kokpitu. Doletěl jsem ho až snad za Kokodou. To jsem již věděl, že dva doty vzadu jsou naše Zera. Kolem poslední zbylé Betty pak na levé straně letěli Poláci (kluci šikovní), vpravo pak já a Algy. Poláci se kus před pobřežím odpojili (nehrozilo již stíhání ze strany červených) a mazali domů na Lae. My s Algym pak u "vidličky" nad pobřežím počkali na poslední dvě zbylá Zera - Lukyho a Tociho. A v této čtyřce se po dalším dlóuhém letu vrátili na Lae. Přistání proběhlo bez problémů a sedli jsme všichni.
Uf
Ještě jsem pak chvíli byl na TS. Ale stačila chvilka, kdy jsem čekal, až se vrátí Kukulo, a já začínal usínat. Protahované večery přes týden se začaly projevovat Rychle jsem se rozloučil a šel spát.

Takže ještě jednou - Kukulo, díky, že jsi našel odvahu tohle spískat a díky všem (jak spoluorganizátorům, tak i účastníkům), za skvělý čtyřhodinový let
Bavil jsem se


ed: označení Zer
200th_Sakagawa V-108
200th_Taro V-110
Kukulo V-124
Indy V-127
Colonel V-128
Algy V-130
Luky (V-135) tahle kamo se mu ale nezobrazovala, měl čisté Zero se silným svislým červeným pruhem na konci trupu
Toci V-136
Hoper V-138

Z letového denníku Letka_13/Toci

1.Štart
ako wingman Algyho v hotovosti.Po stúpaní severne od letiska a hladaním nepriatela, hlásený útok na letisko. Za osamotenou Cobrou odlietajúcov po útoku nad more sa pustil Algy nasledovaný mnou a Lukym.
Potvrdzujem Algyho zásahy, ale následne vidím dalej vedla mňa červené stopovky, lietajúce okolo iného Zera /Luky?/ Brejkujem a idem pomáhať. Po krátkom snažení sa zorientovať vidím Zero blízko za Cobrou už nad pobrežím-identifikovalo sa ako Algy- tak ho kryjem kým Cobra nešla v plamenoch dole.Luky bol vtedy už za mnou. V dialke pri kopcoch bol další kontakt, ktorý sa ale nepribližoval. Algy točil domov a my s ním. Bezpečne sme po rozkaze pristáli.Algymu potvrdzujem zostrel.
2. štart
ako wingman Algyho stúpanie a zoradenie v skupine,let k stretnutiu s Betty - stretnutie a doprovod do útoku bez problémov. Nad cielovou oblastou hlásim dva kontakty , dalej od seba, vyžšie na druhej hodine.
Algy sa pustil za nižším bližším ja s Lukym ho kryjeme. Druhý kontakt sa púšťa ponad nás k Bettynám-dvíham nos a snažím sa ho zasiahnuť,následne sa púšťam za ním smerom k Betty. Myslím,že bola asi predposledná zo skupiny. Cobra ignoruje moju strelbu a ostreluje Betty. Následne ma predlieta Zero-neviem identifikovať- zasahuje Cobru a brejkuje. Cobra sa mrví a dalej ostreluje Betty a stále ignoruje moje zásahy. Myslím,ze zapalila Bettynu a potom dajvla /už dymiaca/ dolu.Bez rýchlosti idem za ňou a v nahaňačke si vystrielam kanóny. Cobra melie s posledného a plazí sa k letisku.Okolo mňa červené stopovky,motor prehriaty,ale brejkujem v strmej lavej slúpavej.Cobra sa snaží, ale tiež už dymí .Zachvílu ju už zasypávam gulometmi, ale evidentne jej to nič nerobí.Trochu jej zhustol dym a pricapená smeruje k letisku.
Brejkujem a osamotený sa vydám na severovýchod ku kopcom.Zrazu pre sebou spoza kopca vidim červené stopovky. Nízko sa vynoruje Zero v miernej pravej a za sebou má dymiacu Cobru.Trvá mi chvílu než sa za ňu
zaradzujem, ale moju strelbu si nevšíma až do vtedy, kým Zero, ktoré sa nebránilo nezačalo horieť. Zbadal som ešte padák. Cobra sa chvílu ešte metala,kým konečne sa mi ju podarilo zapáliť.Pilot hned vyskočil,ale to už som točil kurz severozápad.Ako posledný som sa pripojil k našej skupine,ktorá ma čakala nad ústim vidlicovej rieky.Následný let a pristátie bez problémov.
Dakujem Chlapcom,čo sa nadreli s prípravou a organizovaním tejto skvelej akcie,aj ked som na nich hlavne cestou späť nadával a aj inak šomral za otlačený zadok, nedostatok tekutín,klobásy a hlavne nikotínu.
Salute!

Ahojte,
skôr než zabudnem, tak napíšem svoj report a pohľad na to čo má me za sebou.

1.fáza Obrana Lae.

Po odznení "warnpointu" že sa blíži EN, sme celkom pekne vzlietli. Najprv chlapci z Poľska z 1.Čútai: Taro_V-110, Sakagawa_V-108. Po nich nasleduje 2.Čutai : Algy_V-139, Toci_V-136 a Luky_V-135. Nakobiec šla hore moja 3. Čútai: Hopper_V-138, Indy_V-127, Kukulo_V-124 a Colonel_V-128. Vyrazili sme na sever, ale "Zelené peklo" džungle dokonale skovalo útočníkov čo sa "plazili"pri zemi. Podaril sa im útok na letisko a my sme z výšky len registrovali streľbu na letisko a hlásenie 1. Čutai, že máme EN nad letiskom. Presunuli sme sa tam a to už 1. Čútai hlási jedného EN down. Vtom vidím od severozápadu a od mora nízko dva doty, ako idú na letisko. Hlásim to Hopprovi a už padáme na nich. Dávam pozor na rýchlosť, jedného už berú Algyho chlapci z 2. Čútai a ja si vyberám druhú P-40 ku. Pálim, ale v tom vidím, že ponad mňa sa ženú trasírky.....pozriem inštinktívne hore....a vidím nad sebou rýchlejšie Zero ( Indy) ako páli na P-40ky. Strhnem to preč, aby sme sa nezrazili a sledujem ako P-40 ešte niekym druhým atakovaná padá. Prvý útočník bol zostrelený tiež. Asi 2.Čútaj Algy. Stúpam a snažím sa sa dať do formácie s veliteľom Hopprom a na svojej jedenástke v dialke vidím dva doty pri sebe odlietať smerom na Port Moresby. Hlásim kurzy veliteľovi a už tam všetci valíme. Prilietam do súboja nad riekou s 2xRED P-40. Jedna poškodená P-40 ka pod útokom niekoho z 1-2. Čútai a Zero za ňou ide napadnúť druhá P-40. Dostávam ju do zameriavača a pálim. Vidím zásahy, ale brejkujem, aby som sa nezrazil s ďaľším Zerom. Po chvíľke vidím pred sebou tú P-40 ku znovu a zase ju zasahujem. Opäť opúšťam priestor a už vidím ako sú dve Zerá za ňou a P-40ka padá vo "vrtáku". Dávame sa do formácie, a keďže čas pokročil, musíme rýchli sadnúť a prezbrojiť. Hopper ako velieľ dáva pokyn k pristátiu a prezbrojeniu. Pozornosť venuje tomu, aby si všetci dotankovali 100% paliva a obrali prídavnú nádrž. Postupne sadáme...všetci bez kolízie a dávame "refly".

Výsledok:

Po pozretí štatistík vidím, že Algy, Indy a ja máme po jednom zostrele. Niekto z Poliakov sa znovu pripájal na server, tak len odhadujem, že sme spolu zostrelili pri obrane letiska Lae 4-5 súperov, bez straty "živých" pilotov. Stacionárne ciele ale zásahy dostali.
Vidím zničené 3ks Betty a nejaké Zero v boxe na konci dráhy hneď vedľa môjho vlastného boxu.

2. Fáza : Doprovod Betty a útok na Port Moresby

Nový štart ,na ktorý sme podľa časového harmonogramu mali len 5 minút, sa nám začal komplikovať. Server nedovolil všetkým štartovať z pripravených "respawn pointov. Najprv Indy bol hádzaný niekam do horiaceho boxu a hneď ho poškodilo. Odskočil si na moju radu na iné letisko a potom sa vrátil na Lae. Indy bol potom OK, ale toho čierneho Petra si vytiahol Hopper- náš velieľ. Tak aspoň riadil štarty skupín a ich zoradenie sa na hlavnú dráhu. Pomaly sa vysúvam z boxu a prechádzam stredový trávnatý pás na vedľajšiu pojazdovku ....a BUM...explodujem. Neviem prečo, nič do čoho by som vrazil som pred sebou nevidel. Mal som zdvihnutú sedačku a videl som dobre. Dávam znovu "refly".... a tentoraz už robím "taxing" po hlavnej dráhe až na križovatku a tam odbočím na vedľajšiu dráhu. Radím sa ako posledný a smerom od mora všetci postupne štartujeme. Nádhera v priamom prenose.
Veliteľ Hopper sa pripája na iné letisko Salamoa a tam máme miesto stretnutia v 4000m. Nasleduje pohodový let smerom na Bunu a ukážkové stretnutie s "veľkými bratmi" . Prekračujeme "warnpoint" ktorý "varuje REDs a časovo sme tak +- 10 minút v sklze. Nasleduje rutina vo forme doprovodu 6ks Betty nad more so štvormi otočkami až na naplánovaný kurz k útoku na Poet Moresby . Dlhý a nudný let si všetci krátime "nedisciplinovaným tliachaním" do rádia a Kukulo s Indym bolu poverení spraviť propagačné fotografie pre vojnový spravodaj. Prilietajú k Bettynám a dôsledne všetko dokumentujú navzájom na seba kuývajú a povzbudzujú morálku chlapcov za guľometmi a kniplom. Z 2.Čútai sa sem tam éterom ozve Tociho alias Kugelsprirtzové volanie a otázka.....:" Už tam budeme"... So smiechom rozoberáme príbeh Shreka a oslíka a jeho slávnej otázky: ..." ..už tam budem?.... Uužžž táám budéém?"..
Následujúce udalosti nabrali rýchly spád. Po pár zmenách kurzu smerujeme na cieľ. Bettyny sa nám roztiahli do dlhej čiary pred odhodením bômb. To komplikuje ich obranu, ale najdôležitejší moment celej akcie je na dosah. Odhodenie bômb a zásah cieľa. Bomby letia na cieľ a už aj hlásim prvý kontak z 1 hodiny veďla 1.Čútaj vedenú Tarom. Popod našu 2. Čutaj ( Algy) padajú Cobra a P-40 na poslednú Betty. Asi Batoh, alebo niekto z ruských kolegov. Hlásime si útoky na Betty a púšťam sa do obrany. Chaos na TSku, komplikujú AI hlášky v Nemčine, akoby tu boli AI bombre pod útokom. Ale tu žiadne AI bombre nemáme. Posledná Betty dymí. Vidím ako ju predlieta P-40 ka. Dem po nej a pálim zo všetkého čo mám. zZasahujem, P-40ka to klopí dolu. Neprenasledujem ju, snažím sa dostať späť k Bettynám a nastúpať si do ich výšky. Nemám však kontakt s velitelom Hopprom. Tuším problém. Vidím útok na ďaľšiu Betty a útočníka už niekto z našich prenasleduje. Zaostal som...a vtom...nadomnou trasírky striel. Inštintívne to ala rada Caldwela "natlačím všetko do ľavého rohu" a potlačím. Následne priťahujem a vešiam sa na chvost P-40 ky čo pokračuje smerom k Betty. Doťahujem a stúpam, predsadzujem......a....vravím si "obzri sa".....ale vidím už len dávku striel a to ako moje Zero vzbĺklo. Možno prídavná nádrž, čo som tvrdošíjne nechcel odhodiť....., možno krídelná nádrž..... Nečakám, otváram kabínu a vyskajem. Útočníka som ani nezbadal. Na padáku si vravím :" dobre Ti tak" stratil si vedúceho.... Tvoja chyba. Obzerám sa vidím ako vybuchuje jedna Betty. ( až neskôr viem, že to bola zrážka Ericha s Batohom) možno to bol práve Orel_ Erich, ktorému som brejkol a ktorého som nezastavil..... Potom sledujem ďaľšiu dymiacu Betty klesať k letiskám a prístavu v Port Moresby. Betty prenasleduje Cobra a strieľa. Asi to bol pokus 311_Vonta o kamikaze útok po ťažkom poškodení. Takú mali chrabrí "bombardóni" dohodu s ich veliteľom Saldym. Koniec, Betty naráža do zeme. V diaľke vidím nízko streľbu. Streľba Zier, ale aj červené trasírky P40ky alebo Cobier. Sadám na zem, balím padák a prestavujem si, ako dlho sa budem "Zeleným peklom" predierať k našim. To som ešte netušil, že Port Moresby čoskoro padne a moje vyslobodenie je blízko. Ale hamba "samuraja" ma ťaží....

Tak skončilo on-line pôsobenie Zera trupového čísla V-128 ( S.Sakai sa musel v hrobe obracať....)

Zhodnetenie hlavnej fázy:

Mám v sebe toľko adrenalínu, že odmietam ísť do postele. Idem "virtuálne" na letisko v Salamoa a vzlietam. Letím smerom na Bunu, kde očakávam vracajúcich sa kolegov. Z TS sa dozvedám podrobnosti ďaľšieho boja. Kukulo a Indy sa dali zlákať do súboja nízko pod Bettynami. Čiastočne odpútali časť stíhačov, ale v konečnom dôsledku to moc nepomohlo. Indy je v súboji s presilou poškodený. Aj keď zadahuje Cobru a tá dymí, nestačí sa vyhnúť jej dávke a tá mu poškodzuje výškovku. Je rozhodnuté. Kukulo mu pomáha, ale v zápale boja a s protiníkom na jeho "šestke" nechtiac naráža do nám všetkým známeho efektu "Olegolesa" a končí svoju virtuálnu púť. Luky, čo sa mu snažil pomáhať , keď zbadal jeho pád sa nakoniec vracia do zostavy Algyho 2.Čutai a veliteľom 3. Čútai Hopperom. Zo šiestich Betty, prežila odpútanie z Port Moresby len jedna a tá prvá.... velieľ Saldy. Kryli ho chlapci z 1. Čútai. Stíhači Hopper, Algy a Toci idú smerom na Bunu. Taro a jeho 1.Čutai
doprevádza poslednú preživšiu Saldyho Betty tiež nad Bunu a tam ho opúšťaju. Saldy pokračuje na Rabaul a misiu po ďalších dvoch hodinách letu úspešne končí. Luky sa chvíľu hľadá na mape a komunikuje kurzy na Bunu, ale nakoniec sa úspešne nad deltou rieky na pobreží všetci stretajú.

Prvú zbadám dvojicu Tarovu 1.Čútaj. Chlapci z Poľska zamávajú krídlami, keď vidím červené pruhy na trupe, viem že sú to oni. Sú v poriadku a držia ukážkovú formáciu. Mávam im krídlami a oddelím sa od nich v kurze na Bunu. Po chvílke stretávam našu štvoricu. Pripájam sa ako "duch" na 7čku k Hopperovi, aby sa necítil tak sám ( Stratil všetkých svojich neposlušných wingmanov) a pokračujeme spolu na kurze k Lae. Diskutujeme, rozoberáme dojmy a bilancujeme . Za modrú stranu prežila hlavný útok a Tanec nad Port Moresby táto zostava. Saldy zo 6ks Betty bombardónov. Zo stíhacieho doprovodu Taro, Sakagawa z 1 Čútai, Celá 2. Čútaji Algy, Luky,Toci a z 3.Čútaj len jej veliteľ a veliteľ celej akcie Hopper.

1. Čútaj žiada čistú dráhu v Lae a po chvílke hlasi, že v poriadku sadla na Lae a ukončila misiu. Po 10 minútach postupne všetci pristávame. Ako posledný dosadol velieľ Hopper.

Epilóg.

Moje emócie mi striedavo predkladajú priebeh akcie a aj to ako som to "pokašlal" a čo som mohol spraviť lepšie. Ale jedno je jasné. Za situácie s prevahou RED stíhačov priestore cieľa a situácie bez vzdušnej prevahy bolo nemožné spraviť "husársky" kúsok akrobacie troch Zier nad Port Moresby ako popisuje Saburo Sakai vo svojej knihe "Zerá nad Pacifikom". Ponuka pre 1. Čútajna túto akciu bola, ale prišla neskoro a v tej dobe už boli veľmi ďaleko a doprevádzali Saldyho. Táto časť akcie sa žiaľ "virtuálne" nepodarila. Mrzí ma, že nepodarilo lepšie ochrániť naše Betty, aj keď stihli odhodiť svoj "smrtonostný náklad" a cieľ misie bol splnený ( uvidíme z logu, čo zasiahli). Ale čo je najdôležitejšie a čo sa podarili najviac je to, že sa podarilo DAŤ DOHROMADY SKUPINU NADSENCOV Z RÔZNYCH KRAJÍN A SPOLOCNE SKORO UZ NA MŔTVOM HSFX IL-2 ODLETIEŤ HARDCORE ČASOVO REÁLNU MISIU NA MAPE V MIERKE 1:1 A TAK SI ASPOŇ VIRTUÁLNE VYSKÚŠAŤ A Z POHODLIA DOMÁCEHO POSEDENIA ZA PC , PREŽIŤ POCITY A ADRENALÍN ČO ZAŽÍVALI V TEJTO MISII PILOTI A ICH VELITELIA V REÁLE.

Tým sa chcem poďakovať hlavne Kukulovi ako iniciátorovi tejto akcie, Erichovi a celému týmu chlapcov okolo Orel War serveru, bez ktorého by sme to nemali kde odletieť. Všetkým veliteľom čo dali dohromady a "vycvičili" za krátky čas svoje osádky. A tiež všetkým Vám čo ste prišli. Chlapcom z Poľska, Chorvátska, Ruskej federácie, z Čiech a Slovenska, lebo bez Vašej účasti by to nebolo možné.

Verím, že sa čoskoro opäť stretneme na pobnej akcii. Ja sa na to veľmi teším

PS: Tento popis udalostí je môj subjektívny. Písaný na mobile a vychádza z videného, prežitého a počutého na TS. Ak sú v ňom nezrovnalosti jednotlivých dejov tak ma omluvte. Samozrejme najviac odpovedí kto, koho a kedy, či bol cieľ zničený a koľko %, to odhalí podrobný rozbor "log" súborov a Vaše súkromné tracky a screeny, ktoré tu dáte. Teším sa na ne.

Letka_13/Toci napísal: ↑Ne Nov 15, 2020 2:48 pm .......Zrazu pre sebou spoza kopca vidim červené stopovky. Nízko sa vynoruje Zero v miernej pravej a za sebou má dymiacu Cobru.Trvá mi chvílu než sa za ňu
zaradzujem, ale moju strelbu si nevšíma až do vtedy, kým Zero, ktoré sa nebránilo nezačalo horieť. Zbadal som ešte padák. Cobra sa chvílu ešte metala,kým konečne sa mi ju podarilo zapáliť.Pilot hned vyskočil...atď.

Tak z toho čo som vyrozumel po TSku a rozhovore s Vami, bolo Zero čo sa "nebránilo" Indyho a ten v tej dobe už nemal výškovku. Indy do TSka hovoril, že vidí za sebou ním poškodenú a dymiacu Cobru a Zero čo ju ošíva ale, že už mu asi nestihne pomôcť. Ešte som myslel, že to dá na klapkách a radil som to, ale už neskoro. Horel a skákal. Neviem či prežil pád do pralesa.

Zaujímavý čriepok jedného súboja.....dolu pri zemi, nie pri Bettynách......

pár pic, co jsem stihl nafotit

na tréninku:



před startem první části



vlastní nálet
let k Bettynám

let s Bettynami

Report operací USAF & RAAF

První vlna - útok na letiště v LAE
Všichni červení naložili natankovali plnou, přidali baky, napáskovali munici do kulometů a kanonů. Startovali jsme víceméně ihned po začátku mise bez nějaké extra navigace, kvůli horšímu doletu P-40tek se letělo nejkratší cestou.
Startovalo se ve dvojicích s menšími časovými rozestupy. Každá dvojice letěla nezávisle na té druhé s možností manévrů před cílem.
Ztráty na životech byly celkem vysoké kolem 80%. Ovšem byly zasazeny i ztráty nepříteli v podobě poškozených a zničených zaparkovaných bombardérů a dalších jednotek.
(detail v logu)

Druhá vlna - obrana Port Moresby
35th FS přijeli ze záloh další dva piloti (VARP) čili spojenci měli v této vlně o trochu lepší pozici než při vlně první.
Než se vůbec nastartovali motory, většina pilotů strávila poslední hodinu před vzletem v místním důstojnickém klubu a vypila značné množství piv:D
Když přišla zpráva z hlásky z východního pobřeží o blížících se japonských bombarderech, všichni naskákali do strojů, rolovali na dráhu a startovali.

35thFS flight 1 držel CAP ve výšce 19k ft jihovýchodně ve vzdálenosti 10 - 20 km od Port Moresby
75th RAAF flight 1 držel CAP ve výšce 19k ft severovýchodně ve vzdálenosti 10 - 20 km od Port Moresby
75th RAAF flight 2 držel CAP ve výšce 19k ft severně ve vzdálenosti 10 - 20 km od Port Moresby
75th RAAF flight 3 držel CAP ve výšce 19k ft přímo nad přístavem Port Moresby.

Jak vidíte jih až jiho západ nebyl úplně kryt a spoléhalo se na oči Veiksovi skupiny (75th RAAF flight 3), že pokud přiletí nepřítel od jihu/ jihozápadu, zbytek přiletí na pomoc.
Což v podstatě zafungovalo, nicméně mě z neznámých důvodů v ten čas nefungovalo šeptání na všechny skupiny, takže se to flight 2 (Erichos) nedozvěděl. A všiml si toho později až když viděl střelbu.

Veiksův flight, můj a Varpáci se hned po spatření Bettyn dali hned do práce. Bitva to byla naprosto epická už od začátku. Ani na Ramrod 753 taková nebyla
Ztráty byly vysoké na obou ztranách, v přístavu byly zaznamenány poškození jednotek a budov od bombardování, nicméně "Killroy was here" a do rána to bylo opraveno
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Report za 75th RAAF flight 1

První vlna
Odstartovali jsme s Rannímsokolem jako poslední z Jacksonu a nabrali kurz víceméně čistej sever, přelet Papui na východní pobřeží to byl dlouhý a vyčerpávající - 40min. Nastoupali jsme zhruba 14k ft abysme přeletěli nejvyšíí vrcholky.
Když jsme dorazili k Salamalua výběžku, drželi jsme se hlouběji ve vnitrození aby nás kryla fauna a vyplatilo se to. Spatřili jsme tři zera hlídkující okolo jejich letiště které zde bylo u té delty.
Sestoupali jsme nad vrcholky palem, dali plnej korek a ztratili se v údolí směrem k LAE. Přelétli jsme poslední hřeben objevilo se jezero, říčka směřující přímo k letišti LAE a v dálce byl vidět i přístav.
Po chvilce se objevili ze směru od LAE 4 zera, kopírovali jsme terén, respektive tu říčku asi metr nad zemí s doufali že si nás nevšimnou Ale všimli, ku*vy šikmooké
Otočili jsem to zpět, dali plnej korek ale to už sprejovali Ranníhosokola, tak jsem to otočil ho zkusit zachránit. V tu chvíli mě bylo jasné že je konec, páč začít točit v oblasti kde jsou zera byla konečná ..
Zadařilo se mě zaměřit zero co útočilo na Ranníhosokola, ale v tu chvíli jsem dostal zásah z šesté a měl olejovou výzdobu. Zero Ranního Sokola sice pustilo ale už bylo příšliš pozdě, hořel a po chvíli šel dolů.
Já jsem se nějaký zázrakem vzdálil zerům a ztratil. Jelikož už jsem měl olej v hajzlu, tak jsem se rozhodl nevracet, protože bych stejně nedoletěl. Chtěl jsem odletět do kopců severně od Lae a zaútočit později odtud a vzít sebou do hrobu i někoho z žaponců. Štěstí mě alo nepřálo, kdosi mne později zpozoroval a zaútočil. Chtěl jsem dát Kittynu do svíce a dostat se zeru do zad ale chytil jsem vrták a zabil se.

Druhá vlna
Po oznámení spatření Bettyn u východního pobřeží jsme s Rannísokolem hned odstartovali na CAP severovýchodně s visuelním dohledem na Jackson a Berry zhruba v 18k ft. Do 19k ft se tomu moc nechtělo ..
Takhle jsme se tam motali jak vítr v bedně celou hodinu a sledovali každý naprskaný dot na monitoru.
Pomalu jsme CAP přesouvali přímo na přístav protože se čas příletu Bettyn a stále nikde nebyly.
V 23:40 se jihozápadně objevilo 5 dotů v dálce a po půl minutě už bylo z dálky vidět jak se do nich pustila letka P-39 Varpu a Veiksův let.
My jsem s Rannímsokolem dali plnej korek, přiblížili se a spatřili první zero, které si letělo jakýsi vyhlídkový let Tak jsem se mu přilepil za prdel pustil do něho těch 6 půl palců a lehce ho poškodil.
On brejknul dolů, já ho přeletěl a Rannísokol ho rozkouřil a dodělal. Ukázková spolupráce jak z topgun
Pak jsme se s Rannímsokolem rozdělili a začli lovit Bettyny. Na první jsem zaútočil z převýšení a rozkouřil myslím pravý motor. Pak jsme se s Rannímsokolem zase dali do kupy a zaútočili na další Bettynu ze spoda ze svíce.
Ta sice pár kulek schytala, ale asi to nebylo nic závažného. Nicméně zde myslím dostal Rannísokol kritické zásahy.
Při další sice úspěšném útoku na další Bettynu jsem schytal několik závažných zásahů, v křídle byla díra jak od stodoly, palivo unikalo, kabina od oleje .. v tu chvíli hlásil Rannísokol opuštění stroje a rozbalení padáků.

V tu chvíli jsem spatřil něco epického. Jedné z Bettyn začal hořet motor, začla v zatáčce klesat, zřejmě aby ho uhasila. Nevědomky se tak přiblížila velmi blízko k jiné Betty. Co čert nechtěl ta klesající Betty explodovala a exploze zasáhla tu druhou Betty a obě se ocitly v plamenech a v kusech začli padat dolů. To bylo moc pěkné ohnivé divadlo. Úplně jako od Spielberga.

Tlak jsem měl sice v tahu ale stále to letělo, tak jsem se pustil za zerama ale už na to nebyl dostatek výkonu. Sice jsem ho parkrát dostal do zaměřovače, ale bez úspěchu. Nakonec mne jedno z těch zer dodělalo úplně u země.
To jsem ale přežil, vytáhl klapky podvozek a sedal na trávu. Při skákání letadla jsem kdovíproč vyskočil z kabiny a zabil se.

Když už mě tedy Magot několikrát zmínil, tak vám řeknu, jak jsem to viděl já.

Ve skutečnosti to bylo takhle:
Nálet na Lae proběhl nejkratší cestou, jak už bylo řečeno, z důvodu mizerného doletu P-40. Airacobry problém nemají. I když... Judas hlásil od samého začátku, že mi Cobra čoudí. Nepodařilo se mi vyhrabat z hromady odpadků pod sedadlem User manual for P-39. S nasazením života a ztráty orientace jsem se přepnul do menu ovládání a hledal, kde mám nastavenou směs. To se občas povolancům ze zálohy stává. Přepínání nemělo žádný vliv na čmoud, z čehož usuzuji, že Cobra manuální ovládání nemá a mody si stále žijí svým životem. Při přiblížení k cíli jsem se špatnou shodou okolností dostal do čela naší smíšené formace mé Cobry a dvou Kittyhawků a vydal se útočit od severozápadu. Viděl jsem nějaké dvě letadla po útoku lehce stoupat a na ně se spouštěla asi tři zera. I přes dobře nastudované špionážní snímky letiště mi nedošlo, že takto útočím ve směru dráhy a jen jsem zbytečně bušil do ochranného valu jednoho zera. Přilepený k zemi přelétávám pobřeží a točím levou. Mám v plánu únik v nízké výšce do hor severozápadním směrem. Ještě jsem zahlédl obě spoluletící P-40 jak se ostřejší levou stáčejí k druhému útoku na letiště a v tom jsem byl bušením do zad upozorněn, že tady je doma Letka 13. KIA.
Pak už to tak rychlé nebylo.
Po více než hodinovém čekání se konečně ozval poplach, ohlašující brzký nálet. Naskákali jsme do letadel a co nejrychleji nahoru. Vzal jsem 50% paliva a s výhledem na rychlou akci a dlouhý dolet Airacobry hned po startu odhodil přídavnou nádrž, abych byl nahoře zavčas. Po necelé čtvrthodině jsme byli v 19000 feetech a začali pendlovat mezi přístavem a letištěma. Další čtvrthodinu se nic nedělo a kluci od Kittyhawků začali mít starost o palivo. Po třičtvrtě hodině to už Judas nevydržel, sedl dotankovat a v klidu zase nastoupat k nám. Pomalu se mi ze samého kroužení začínala točit hlava a už jsem taky začal pošilhávat po palivoměru. Asi po hodině letu konečně někdo (tuším Alex) hlásil bombardéry, ale už nad pobřežím! I když jsem v hlášené výšce, nevidím je. Trvalo mi to minimálně další dvě minuty, než jsem je zahlédl nad přístavem. Zamířil jsem k nim a vzápětí mi došlo, že se tímhle směrem dostanu do jejich zadní polosféry. "Nebyl čas, lámat si hlavu, kdo je kdo. Rozkaz zněl jasně: Nesmí projet za žádnou cenu!" Blížím se téměř na dostřel, ale nějaké zero se přimotalo před můj čumák. Zamířil jsem na něj a ozvalo se známé bouchání. Asi zase někdo z L13, pomyslel jsem si a sledoval, jak se se mnou loučí pravé křídlo. Škoda plných zásobníků, vykopávám dveře a skáču směrem k letišti. Z té výšky to trvalo celkem dlouho, ale vítr mě zanesl asi 200 m od kantýny. Před dopadem se ozvala tupá rána a na dráze se zvedl oblak dýmu. Fanatický rýžožrout netuší, že nejdůležitější část letiště je za stojánkama ve stínu palem...

Ppor. Satoshi Indymoto - Chutai 2

Lae, start na poplach
Tesne pred startom som bol preveleny z pohotovostneho roja pod priame velenie velitela Hoperocidu, co ma znacne rozrusilo. Uz som si zvykol na vrcanie nadporucika Algy-sana, ale taka je vojna. Prave sme sa bavili prehananim Lukyshidu do dielni a spat, ked bol vyhlaseny poplach. Algy-sanova trojica hned vzlietla. Nam chvilu trvalo, kym sme nahodili motor. Moj verny mechanik Soichiro Honda bol najrychlejsi a tak som vzlietol hned za pohotovostnym rojom. Nad letiskom som pockal na velitela a zacali sme vo stvorici stupat do vnutrozemia. Po nastupani do troch kilometrov sme sa vracali k letisku, ked som zbadal trojicu kontaktov, ktora sa na nas rutila. S krikom som to oznamil velitelovi, na co sme hned odhodili pridavne nadrze. Tie tri kontakty bol samozrejme nas pohotovostny roj. Velitel mi oznamil, ze nadrze pojdem osobne pohladat. V case osobneho volna. V tom sme zbadali strelbu nizko nad letiskom. Zavrel som kabinu a strmhlav sme sa spustili dole. V strede letiska boli plamene a dym. Nad morom sa rozputal boj, pohotovostny roj tam nahanal drzeho najazdnika. Porucik Kolonelyashi vzrusenim vykrikol, od letiska prizemnym letom unikalo nepriatelske lietadlo! Bol som este dost vysoko, tak som znizil uhol nabehu vrtule a na plny plyn sa rutil za americkou stihackou. Rychlo som ho dobiehal a ked som sa priblizil na 200 m, spustil som najskor z gulometov a po priblizeni na 100 m aj z kanonov. Americka stihacka nahle explodovala, co ma dost vydesilo. Preletel som cez plamene a pravou stupavou zatackou sa odputal. Kolonelyashi bol pri mne a chvilu sme stupali, aby sme sa zorientovali. Nizko nad riekou strelba! Kolonelyashi sa tam pustil na plny plyn, ja za nim. Uvideli sme warhawka, ktoreho nahanali dvaja nasi stihaci. Kym sme dorazili, bol dole. Hned sa vsak objavil dalsi a misubisi sa na neho hned vrhli. Ostal som trochu vyssie a pozoroval kolegu, ako sa pripaja k honu na zajaca. Branil sa nezvykle dlho. Nakoniec som nevydrzal a vo chvili, ked sa uvolnilo miesto, som sa za neho spustil, parkrat som v pritiahnutej zatacke vystrelil, ale minul som. V tom sa warhawk vzopal a prepadol do vyvrtky. Fascinovany som pozoroval, ako sa rozbija na zemi. Vratili sme sa vo dvojici nad letisko, kde sa to rojilo nasimi lietadlami a po chvili sme pristali. Honda sa zaskeril od ucha k uchu, ked uvidel, ze kridla su ocadene od kanonovych vystrelov. Prikazal som dotankovat do plna, doplnit municiu a utriet olej z warhawku, ktory mi zafrkal celne sklo.

Doprovod nad Port Moresby
Hromadny start z Lae je spektakularny a naplna ma pychou na cisarske letectvo. Po 40-tich minutach sme v skupine deviatich stihacov prileteli nad Bunu a stretli sa so sesticou nasich bombarderov G4M1. Velki bratia hned nasadili kurz na juzne pobrezie ostrova s cielom zautocit na Port Moresby od mora. Pocas trojhodinoveho letu sme s porucikom Kukulosanom parkrat naleteli do blizkosti bombarderov. Posadky nam nadsene mavali. Alebo hrozili, teraz neviem. Pred poslednou zmenou kurzu na ciel zacalo rast napatie. Na chvilu som otocil moje A6M2 na chrbat, pomahalo mi to v strese. Bombardery sa dostali nad pristav a z otvorenych bombovnic sa vysypal smrtonosny naklad. Vtedy som este veril, ze o mesiac tu budeme pristavat. Nahle sme uvideli strelbu palubnych strelcov! Spustil som sa za posledny bombarder. Americke stihacky prileteli s prevahou vysky a boli velmi rychle. Videl som ako zasahuju nase G4M1 a lomcoval mnou bezmocny hnev. Z dialky som ostreloval stihacku utociacu na bombarder. Kdesi vlavo explodovala kobra a bez kridla sa rutila dole. Nahle bolo vsade okolo mnozstvo kontaktov. Zameral som sa na dalsiu utociacu kobru a cervena hmla mi zatemnila zrak. Zbadal ma a zvratom sa pustil dole. Sklesali sme az ku zemi, kde som ho stratil. Uz tu bojovalo viacero stihacov. Chvilu som sledoval micubisi, ktore utocilo na kobru a kryl jeho sestku. Nahle sa do suboja pridala dalsia kobra, ktoru som po niekolkych zatackach dotiahol a po zasahoch sa z nej vyvalil sivy aj cierny dym. V tej chvili som dostal tazke zasahy, za mnou bola dalsia! Vyskovka nereagovala, nasadil som hned kurz 45 a udrziaval vodorovny let s pomocou plynu. Dufal som, ze to dotiahnem k priesmyku Kokoda. Po dalsich zasahoch mi zacala horiet nadrz. Chikushō! (Do riti!, pozn. prekl.). Tento boj pre mna skoncil - otvoril som kabinu a vyskocil. Na padaku som este pozoroval, ako nas stihac poslal k zemi kobru, ktora dostala mna.

***
Satoshi Indymoto bol zajaty a prepraveny do zajateckeho tabora v Cowra (Australia). V auguste 1944 sa zucastnil masoveho uteku z tabora, kedy uslo 378 zajatcov. 334 pochytali do deviatich dni, ostatnych 44 spachalo seppuku.

***
Dakujem vsetkym zucastnenym a specialne Kukulovi. Bolo to vyborne.